Už jsem právoplatným rybářem 5 let a za tu dobu se moje zkušenosti s rybařením mnohonásobně zlepšily. K rybaření mě zavedla touha po dobrodružství. Později jsem však zjistil že rybaření je většinu času odpočinkový koníček v přírodě a u vody, ale to mi vůbec nevadilo. Ukázalo se, že to ticho a klid bylo všechno co jsem potřeboval. Ze všech způsobů rybaření mě nejvíc zaujal způsob na těžko, ve kterém čekám s nahozeným prutem na záběr. Na takový záběr můžu čekat ať už minuty nebo taky hodiny a nemám žádnou záruku, že za celý den rybaření budu mít alespoň jeden. Jediné co dělám je čekám s nastraženýma očima na mém prutu a přemýšlím jestli je vlasec pomalu napínán větrem nad hladinou nebo rybou okusující návnadu. Jakmile ale mám záběr, z klidného odpočinku u vody se rázem stane „adrenalinová bomba“. Nejdřív je však potřeba dobře zaseknout aby se ryba zasekla do háčku a navíjet. Při navíjení musím odhadnout sílu ryby, jestliže se jedná o větší rybu je lepší nechat ji plavat a až se unaví opřít se do toho. Po „souboji“ s rybou, rybu šetrně vytáhnu udělám si fotku a pustím ji zpátky. Pak už jen zase klidně čekám na další rybu s pocitem toho že už mám dneska splněno. Rybaření je pro mě klidným koníčkem, se kterým bych se rád s vámi podělil.